Milan Vašek  - Aplikovaná krizová intervence s využitím  na řešení zaměřeného přístupu. 

Statutární zástupce Druhé míle z.s., zakládající člen,  ale především jsem krizový intervent se zaměřením na problémové chování s využitím kognitivně behaviorální terapie učení. Zároveň také student SŠSS Zábřeh, který prošel výcvikem a odborným vzděláváním zaměřeným převážně na terapii problémového chování, nejen s mentálním postižením, ale také poruchou autistického spektra (PAS). 

Dále již několik let pracuji ve Vězeňské duchovenské péči pro Vězeňskou službu České republiky, současně tak pracuji v oblasti postpenitenciární péče, která se soustředí na činnost práce s odsouzenými osobami během výkonu trestu, ale i po jeho propuštění. Z vlastní zkušenosti, ale také z dosavadní práce s dospělými osobami docházím k závěru, že nejúčinější je práci s lidmi s chováním náročným na péči započít již v raném dětství. 

Pomáhat, správně socializovat, podporovat jejich okolí a vidět věci v širších souvislostech. Jsem rovněž autorem mnoha vzdělávacích programů a přednášek, například Dětská Etika, https://www.youtube.com/watch?v=llVadgBRWKc, současně mám za sebou stovky přednášek s tisíce dětmi ve školách po cele ČR. Pracuji více jak 7 let s dětmi s problémovým chováním a mám za sebou velké množství případových studií. Sám sebe považuji především za Peer-pracovníka. Věřím, že i když člověk udělá chybu, může ji alespoň častečne napravit. Jak kdysi řekl  William Shakespeare: "Pochybnosti jsou naši zrádci, kteří nás nutí prohrat to dobré co v sobě máme."

Mgr. Otto Broch 

kdo jsem: 

Hlavní kaplan Vězeňské služby České republiky, spoluzakladatel a člen Druhé míle z.s.

Doprovázením vězněných osob ve vězení i po jejich propuštění na svobodu se zabývám již více jak třicet let. Nejprve jako dobrovolný duchovní a od roku 1998 jako vězeňský kaplan ve Vazební věznici Olomouc. Za tuto dobu jsem se setkal s osudy tisíců lidí, kteří museli řešit nejen své problémy, ale i osudové životní situace, na které mnohdy sami nestačili. Říká se, že za vězení si může každý sám. Není to ale tak docela pravda. Narušené rodinné vztahy, pokřivené hodnoty i životní příležitosti bývají důvodem ke krizím a pádům, ze kterých se člověk sám těžko dostává. Moje pastorační zkušenosti jako trvalého jáhna a vězeňského kaplana mne o tom mnohokrát přesvědčily. V současné době působím také jako hlavní mentor pro Vazební věznici Olomouc v projektu "Podané ruce mentora" pod zapsaným spolkem Vězeňská duchovenská péče. Se sedmičlenným týmem mentorů pomáháme zvládnout více jak třiceti propuštěným vězňům jejich nelehkou situaci života na svobodě. Zaměstnání, finance, rodinné vztahy i bydlení jsou nejdůležitějšími oblastmi pomoci. Od roku 2020 také působím jako hlavní kaplan Vězeňské služby České republiky. Druhou míli jsme zakládali společně s Milanem Vaškem v roce 2015, abychom společně pomáhali propuštěným vězňům, ale teprve možností zajištění pobytové služby se stává tato podpora účinnou. Moje nejdůležitější životní zkušeností je poznání, že žádný člověk se nerodí jako zlý a zločinec, ale stává se jím vlivem působení prostředí, které vytváříme my všichni. Zároveň vím, že každý si zaslouží svoji šanci a je jen na druhých lidech, jestli mu ji poskytnou. Druhá míle jako profesní organizace je připravena ji poskytnout, ale bez podpory a pochopení ostatních je podpora při návratu z vězení vždy komplikovanější. Jednou jeden můj kolega kaplan řekl: "Kdyby se třeba jen jeden z mnoha změnil a neudělal něco špatného třeba vašemu dítěti, nebo druhému člověku, má tato pomoc smysl a velikou hodnotu". A to je naděje i smysl činnosti Druhé míle i každého, kdo není lhostejný, nebo nepřátelský k druhým lidem, i kdyby si to v tu chvíli třeba nezasloužili.

PhDr. Jana Procházková Libíčková 

je psycholožka. V jednom z předchozích volebních období byla členkou sociální komise a komise prevence kriminality Rady města Olomouce.

Psychologii vystudovala na Filosofické fakultě UP v Olomouci a věnuje se jí po celý svůj profesní život. Prošla celou řadou odborných pracovišť z oblasti zdravotnictví, rodinného, výchovného i sociálního poradenství.

V roce 2001 nastoupila na pozici zástupkyně ředitele jedné z organizačních složek ministerstva spravedlnosti – nově vznikající Probační a mediační služby ČR, instituce, která do českého systému trestního práva přinesla nový pohled na řešení dopadů trestných činů, do kterého se snaží efektivně zapojit nejen pachatele, ale i oběť a komunitu, která je trestným činem zasažena.

V rámci své profesní kariéry absolvovala několik zahraničních studijních cest (Holandsko, Velká Británie, Švýcarsko, Norsko), v jejichž rámci se seznámila s činností řady státních i nevládních organizací, které velmi profesionálně pracují s osobami, vyžadujícími pomoc a péči, kterou si sami nedokáží zajistit. Získané zkušenosti a podněty z těchto cest byly inspirující i pro její další specializaci, kterou je práce s oběťmi trestných činů – ať už jde o pozici poradkyně Bílého kruhu bezpečí, nebo zapojení do realizace projektů, zavádějících specializované poradenství pro oběti trestných činů do všech soudních okresů ČR.

Je vdaná a má tři děti. Dvě z nich žijí a pracují v zahraničí, a to, že je může kdykoliv bez vyřizování zbytečných formalit navštívit, oceňuje jako jeden z přínosů otevřené Evropy. Kromě cestování patří k jejím koníčkům aktivní sport, stálé vzdělávání a klasická hudba.

V Olomouci žije téměř 40 let a přestože poznala řadu jiných, zajímavých a hezkých  měst, je pro ni Olomouc tím nejkrásnějším místem pro život.

S ohledem na své profesní zkušenosti je přesvědčena o tom, že skutečně zdravá společnost je ta, která se dokáže postarat i o ty své členy, kteří toho sami nejsou schopni a na pomoc jsou z objektivních důvodů odkázáni. V praxi to znamená, že nejen stát, ale i jednotlivá města a obce budou vytvářet podmínky pro fungování institucí, které mají erudici a zájem  těmto cílovým skupinám účinnou pomoc poskytovat.